Někdy v květnu či červnu si Elza všimla mého vytříbeného slohu a zeptala se, zdali bych nechtěl napsat reportáž k nějakému turnaji, třeba k Pardubicím. Už nějaký čas jsem v hlavě nosil jednu myšlenku na lehce úsměvné zachycení dění nad boardem, tak jsem přislíbil.

Během prázdnin jsem však byl zaneprázdněn tu prací, tu nicneděláním, takže jsem se k sepsání drobného pojednání dostal až nyní…

…no „pojednání“. Ta hlavní myšlenka, která mě napadla zabere jen pár řádků, takže „pojednání“ je příliš honosné slovo. Totiž pojal jsem myšlenku zachytit dění nad boardy v citátech, které během hry padají. Jenže postřehl jsem toho minimum (i z důvodu své účasti ve scrabblu místo backgammonu). Myslím, že si na vás někdy vezmu diktafon! To pak bude něco, těšte se. :-)

Přesto jsem něco během pardubického turnaje pochytil, můžete hádat autory hlášek:

• „Ty vole, já to hážu, ty vole.“ Nářky jednoho z hráčů ve hře, kdy zdaleka nebyl na prohru (a v mači samozřejmě vedl).
• „Ne.“ Dramatická pauza. „Přišel.“ Další z hráčů, když spatřil můj příchod k jeho partii s Pavlou. Až taková byla jeho víra v spojení našich schopností…
• „Chraň tě ruka Páně!“ Další z Pavliných soupeřů, když potřebovala hodit v posledním hodu double. (hodila)
• „Tak co mám dělat? S takovými hody bych to uměl taky.“ Nářky dalšího z hráčů nad soupeřovými hody (nutno podotknout, že poměrně oprávněné).

A snad ještě jedna hláška, tady autora uvedu bez tipování. Na závěr má slovo pořadatel, Honza Šťastna:

• „Víte kdo to je ten Volker? To je pořadatel největšího německého turnaje. Tak jsem mu říkal, že tohle je největší český turnaj…“ :-)

Nu a od myšlenky zachycení dění nad boardy pomocí citátů nebylo s ohledem na nedostatek materiálu daleko k myšlence, zachytit dění v naší nevelké skupince nějak jinak, podobně. Tady to máte. Opět můžete tipovat, „kdo je kdo“ i když myslím, že některé řádky pasují na více lidí, respektive na některé lidi pasuje více řádků. :-)

Jeden fňuká, popadá ho chmurná nálada.
„Je to jasný, soupeřovi to zas napadá.“
Další se zas modlí,
„dvě šestky by vážně bodly.“

Kostky v kelímku si chrastí,
nás lapily navždy v pasti.
A tak se scházíme
a jimi házíme.

Třetí neustále žertuje,
čtvrtá se zas jenom nervuje.
Další soustředěně hloubá,
mozek jak superčip je jeho chlouba.

Kostky v kelímku si chrastí,
nás lapily všechny v pasti.
Někdy toho fakt,máme už dost,
i tak dál hrajeme, pro vášeň, pro radost.

Do toho jiný všechny bohy vzývá,
to je to jediné, co mu ještě zbývá.
Další zas mlčí a jen se soustředí,
na povyk kolem vůbec nehledí.

Kostky v kelímku si chrastí,
nás lapily všechny v pasti.
Ač někdy zuříme, jsme dobrá banda,
takže zas přijdeme, byla to sranda.